Do centra jsme trefili celkem v pohodě, ač orientace po městě, ve kterém jsou všechny baráky jak přes kopírák (+ štít přepadává do ulice a jsou postaveny nakřivo) a v každé ulici je plavební kanál nebyla jednoduchá, zvolili jsme si jako orientační bod coffeeshop Buldog (později jsme zjistili že tento cofeeshop je teméř v každé ulici a ještě několikrát). Ve městě jsme prolítli obchody se suvenýry, podívali se do coffeeshopů, na živé sochy na náměstí Dam, prohlédli jsme si muzeum sexu a muzeum marihuany (viz fotogalerie), zkusili točený Heineken a omrkli místní kurtizány ve „výkladních skříních“, ale stále jsme neměli Amsterdamu dost, a tak jsme zalezli do nějakého coffeshopu (název si zrovna nevybavuju). Protože nikdo z nás hulení trávy neholduje, rozhodli jsme pro bábovku, tzv. special cake. I přes hnědo zelenou barvu, chuťově vynikající! Na zpáteční cestě městem všechno v pohodě, ale v přístavu jsme omylem nasedli na špatný trajekt a tam to všechno začalo…po výstupu se nám rozležela bábovka a čekala nás krásná tříhodinová procházka nikam, nedokázali jsme se zorientovat v mapě, přiblble se smáli a nakonec jsme byli nuceni zavolat si na cestu do kempu taxi.

Druhý den ráno jsme nabrali ztracené síly po vyčerpávající procházce, vzali pulčák rumu a vyrazili zpět do města. Zkoušeli jsme najít městskou pláž vyznačenou na mapě, ale asi po hodině chůze jsme to vzdali, pláž nikde. Prošli jsme tedy další část města, zamířili na náměstí Dam a dále k Amsterdamskému podzemí, což je strašidelný dům, který podává moderní formou kus Amsterdamské historie. Dále jsme také navštívili nějaký místní „marine“ festival a ukázku alternativního tance. Pro odpoledne toho bylo dost a šli jsme dát dvacet do kempu. Na večer jsme se vrátili do města, děvek ve výkladních skříních razantně přibylo, a že se občas bylo na co koukat. Ty utahané z denní šichty vystřídali nové, svěží a v některých uličkách opravdu hezké holky. S jednou jsem se i dali do řeči, jen tak informativně, její taxa činila 200Euro/hod (kdyby to někoho zajímalo). Asi hodinu po půlnoci, jako zlatý hřeb včera jsme zalezli do jednoho z místních strip clubů, kde bylo tak narváno, že jsme tam nevydrželi ani půl hodiny a zabalili náš průzkum nočního Amstru.

Třetí den ráno, chmurné počasí, na cestu ideální. Zima, vítr… opustili jsme kemp, a vydali se směrem na Haag. Jak jinak, než že jsme zase museli koupit papírovou mapu, abysme se dostali k dunám a místní pláži, která je mimochodem obrovská, a být tepleji, bylo by koupání v moři opravdu super. Takhle jsme si jen namočili nohy, vyšlápli si nejvyšší bod Holandska (viz fotogalerka, kde Roman stojí na lavičce). Mimochodem, kdyby to někdo nevěděl, Holandsko je neskutečně rovná krajina, pod úrovní moře, a protože je tak plochá, jezdí se tam neskutečně hodně na kolech. To jsou miliony kol, parkoviště o stovkách kol.. Ale zpět k výletu, z Haagu jsme vyrazili do Rotterdamu, kde jsme nakoupili sýry, viděli průvod jezdců F1 (zrovna se tam konala nějaká spešl akce) a před cestou domů jsme si zde odpočinuli v aquaparku Tropicana – mimochodem nic moc udržovaný teda, i když jedna atrakce opravdu dobrá – divoká řeka. Odpočinuli jsme si asi tři hodiny a vydali se opět na cestu. Zastavili jsme se ještě v městečku Gouda, které na nás asi zapůsobilo nejvíce. Opravdu krásné městečko. Kdyby se o nějakém městě mělo říct malebné, tohle bude jedno z nich. Na další cestě jsme pokračovali dál přes Německo, kde nás ovšem navigace opět nezklamala, a díky její neznalosti dálnic, jsme se dostali někam do hor, mlhy a mezi spoustu silničních uzávěrek. Nakonec jsme se ale vrátili všichni v pořádku se spoustou nových zážitků.

[Spustit promítání]

1234►

Cestovali jsme v novém složení, které činilo 5 členů. Trip nebyl nějak výjimečně náročný, ovšem několik pěkných sportovních zážitků jsme si také užili. Cestu do AU jsme volili vlakem, jelikož jsme šli přechod v plné polní. Co mě překvapilo byla cena vlakové jízdenky cca 1680,- Kč tam i zpět. Tak teď už něco k popisu našeho výletu!

První den aneb cesta vlakem a první velký výšlap

Ráno v pátek 13.8.2010  3:22  jsme vyrazili vlakem EC do Vídně, kde jsme přestupovali.V průběhu cesty jsme si velmi oblíbili přestupní stanici Břeclav, kde ČD nabrali asi 40minut, takže přestup ve Vídni jsme již nestíhali a museli odjet jiným vlakem.

V rakousku jsme se vydali vlakem do Leobenu, který je na západní straně pohoří Hochschwab. Poté ještě autobusem za 4,50E na startovní místo Präbichl, odkud jsem se vydali na náš první výstup 1920m.n.m, počasí se umoudřilo a mraky začali ustupovat a nám se otvíraly nádherné výhledy do tamější přírody. Na vrcholu jsme pořídili několik uměleckých fotek na samospoušť. Dále jsem se poté vydali po hřebenu, který všem doporučuji, k chatě Sonnsichhutte.  Asi po 6ti hodinách chůze nás přeci jenom horské počasí nenechalo bez povšimnutí a v bouřce jsme dokončili první etapu asi v 19.00. V noci nás už moc nepřekvapilo snad jen stojí za povšimnutí výlet rakouské školky vedle v pokoji…:)

Druhý den – pomalý začátek a dobytí vrcholu Hochschwab

Po ránu jsme se pěkně usušení vyhrabali trošku déle a začali druhou etapu. Nedošli jsme ani moc daleko a dali jsme si pauzu a snídani u jezírka poblíž chaty, kde jsme strávili noc. Poté  jsem již ,,pozvolna,, stoupali dna hřeben k nejvyšší hoře tohoto pohoří. Dokonce jsme již začali potkávat i nějaké turisty, protože do této doby jsme si mysleli, že jsme v horách sami. Cesta po hřebenu byla krásná a převýšení také nebylo zanedbatelné. Dorazili jsme pod Hochschwab, kde jsme poprvé pocítili sílu větru v průsmyku. Zaveleli jsme a schovali se v malém útulném bivaku a udělali si čaj a seznámili se s fajn dvojicí čechů. Poté posilnění a odhodláni dobýt vrchol vyrazili nahoru. V 17.15 mísního času byl Hochschwab zdolán! Jelikož jsme měli celkem dost času, zdrželi jsme se na vrcholu a nasávali pocity ze zdolání hory. Poté ulovili pár signálu a poslali domů oslavné sms. Dále už jenom sestup, tedy takto to mělo být. Jelikož jsme dorazili na chatu, která spíše připomínala *** hotel, tak nám bylo jasné, že se jen tak neubytujeme a taky tomu tak bylo! Chata je obsazená a mohli jsme přespat v restauraci, kde se bujaře pilo a hodovalo. Rozhodli jsme se tedy pro ,,lepší,, variantu a to takovou, že půjdeme do bivaku. Uvozovky objasníme hned v zápětí. Přišli jsme k bivaku a nekompromisně ho uhájili před partou asi 7mi němců, kteří se dobývali dovnitř, ne že bychom je vyháněli, ale stejně šli na objednanou chatu. Pomalu jsme se přichystali na spánek, rozložili spacáky a udělali večeři. Asi okolo 20.00 jsme si řekli dobrou a všichni spokojení s úsměvem na rtech šli spát. Hory nám nachystali malé překvapení! Asi po 10minutách, co jsme ulehli. Začali bouřka s vichřicí, asi si každý představí plechovou boudu na hřebenu a vítr o rychlosti cca 140km/h  s deštěm. Burácení s bivakem a nepřetržité rány plechu a blikání okýnek, jak s akta X, bylo docela zajímavé a jako otrlý chlapi jsme se vůbec nebáli a nepřirovnávali zvuky vytvořené větrem k medvědům a vlkům apod. Takže ,,lepší varianta,, se zdála býti překonaná restaurací plnou němců. Spánek každý cca 10minut, takže jsme ráno chtěli vyrazit opravdu brzo.

Třetí den – začátek s deštěm, pak nádhera

Všichni opravdu čilí jsme vyklidili bivak jak asi nikdo před námi, protože jsme neměli co dělat a venku stále řádilo šílené počasí. Asi okolo 6té hodiny ranní jsme vyrazili a pokusili se překonat úsek 300m za hranu, kde již tolik nefoukalo. První co nás překvapilo, že když jsme si nasadili pláštěnky a vylezli na takový vítr s deštěm, že nám jsou vlastně jenom na obtíž a zakrývají nám výhled. Zábavnější ovšem bylo dostat se vůbec za hranu skály, kde tolik nefoukalo. V takovém větru, jsme se pohybovali po čtyřech a vypadali u chůze, plné větrných poryvů, opravdu jako po noci plné alkoholu. Poté jsme se již rozhodli pro lepší variantu a tedy sestup z hřebenu, kde neustále foukalo a pršelo. Kolem 10.00 se počasí začalo umoudřovat a pomalu jsme scházeli do krásného údolí pod Hochschwabem. Tuto cestu jsme si opravdu užili a dostatečně se vyblbnuli. Také koupání v horském potoce bylo fajn. Dorazili jsme do údolí a na autobusovou zastávku z které jsme měli namířeno do Kapfenbergu. S tama jsme jeli vlakem do Vídně, kde jsme opět přesedali na vlak do ČR. Doporučujeme na odpočinek, při přestupech ve Wien Meidling, parčík poblíž nádraží, kde jsme dali malý odpočinek. Opět naše oblíbená Břeclav! 1,5h čekání na přípoj. V cca 3.00 na bytě v Brně a spánek.

Celkově byl tento přechod velice vydařený a počasí nám až na pár chvilek opravdu přálo. Chtěl bych poděkovat všem za fajn zážitek a budu se těšit na další takovou akci. Kapřík

[Spustit promítání]

12345►

Když jsem viděl kampus univerzity, který je velký asi jako půlka Brna, padnul jsem na prdel a nestačil se divit. Poté se nás ujal děkan univerzity a provedl nás po univerzitě. Setkali jsme se s několika profesory a studenty, docela fajnově pokecali o problémech, které se samozřejmě týkaly jenom školy a srovnávali nesrovnatelné. Až vše vstřebám, tak napíšu v závěrečném článku, protože toho je mnoho. Poté jsme již jeli na oblíbenou večeři do McDonalda a zase do vířivky a spánek. Dnes ráno jsme odjeli na delší cestu do již zmiňovaného St. Louis přes Ringgold, kde dnes strávíme noc.

Omlouvám se, ale fotky budou až po příjezdu, protože nemám zase tolik času je sem umístit.

Co následovalo poté je ovšem možné asi jenom v USA. Na letišti následovala docela nepříjemná kontrola všeho co mám a poté rozhovor s celníkem asi na 20 minut. Protože asi působím jako nedůvěryhodná osoba poslali mě ještě na další 2 prohlídky, jsem ale rád, že né na prohlídku tělních dutin ) Prošel jsem! Poté jsme si již vypůjčili auta a ubytovali se v síti hotelů Red Roof. Velice příjemné ubytování za 70 dollars za krásný pokoj pro 2. Další den jsme se vydali na Aligátoří farmu už ve státě Florida, velice pěkné zvířátka   A poté se ubytovali opět v některém z levnějších hotelů 50dollars. Jelikož nemám mnoho času, tak fotky přidám po příjezdu ovšem aspoň některé tu jsou v galerii. Nyní se chystáme do Kennedyho výzkumného centra a poté odjezd do Orladndo na první univerzitu.

Mějte se zatím moc krásně čusík Martin a těším se na komentáře )

[Spustit promítání]

napadlo mě, že bychom ještě letos mohli vyrazit jednou do hor a to do Rakouska nebo na Slovensko. Jelikož je to složité se časově domluvit nadhazuji první termín a to pátek 9.10.-11.10.09. V pátek odpoledne by jsme vyrazili a v sobotu ráno, by jsme již mohli někde šlapat do kopců. Jinak pravděpodobně  jednu noc přespíme v nějaké ubytovně a další už třeba ve stanu. Nejsem proti, aby se vzali 2 auta a jelo víc lidí. Takže se mi prosím nějak hlaste. Výběr místa také nechám na diskuzi. Uvítám jakékoliv nové nápady a připomínky.

Shrnutí:

datum: víkend 9.10.-11.10.09

odjezd: pátek odpoledne

návrat: neděle v noci

Dále bychom chtěli zmínit, že tímto stránky o cestování nekončí, ale budou zde další zajímavé informace z cest a možného promítání fotek. Pravděpodobné promítání fotek z výletu bude příští týden (více v samostatném příspěvku později).

Těšit se můžete na různá videa. Malá ukázka.

Po konečně dobrém spánku jsme se vydali alpským metrem do prvního údolí (asi 2000 m.n.m.) a dali si krásnou rozcvičku, vyběhnout sjezdovku do prvního záchytného bodu, k jezeru. Potom nás čekal první vyšlap do Fraganter Scharte (2754 m.n.m), kde se nám již objevovali krásné vrcholky a údolí rakouských Alp. Dále jsme se vydali túrou po hřebeni k vrcholu Schareck (3122 m.n.m). Tuto cestu doporučujeme, některé úseky jsou ale náročnější, protože se zde leze po lanech. Na vrchol jsme od lanovky vysoupali, v rychlém tempu během tří hodin. Na dalším menším vrcholu vedle jsme dali rychlou svačinu, potkali čechy až z Aše, pokecali s nimi a vydali se zpět k lanovce přes zasněženou sjezdovku. Sjezdovku jsme si náramně užili na igelitových pytlích, dole postavili sněhuláka a uháněli dále k lanovce. Kolem čtvrté jsme se dostali zpátky k autu, a vydali se na cestu domů. Do Rosic jsme dorazili kolem jedenácte hodiny večer, kde na nás čekali řízky s bramborovým salátem. (Děkujeme Honzové mamce)

[Spustit promítání]

123►

V brzkých ranních hodinách, asi kolem desáte, jsme vyrazili na místní hory, kde jsme si udělali krásnou procházku po hřebenu. První vrchol byl ve výšce 2775 m.n.m (Pic Blanc), z něhož jsme se vydali dále na další vrchol, nejvyšší v této lokalitě (Pic Negre). Bylo nádherné počasí, tak jsme se uvelebili na vrcholu hory, najedli se a hodinu a půl spali. Poté jsme se vydali na cestu zpátky do údoli, kde jsme se potkali s fajn lidmi z německa, se kterými jsme vyměnili pivo za becherovku, řekli nám, kde si postavit stan (zadarmo) a pak nás ještě pohostili jejich ořechovicí. Přes noc byla bouřka a dost pršelo, tak jsme se opět moc nevyspali. Po probuzení se počasí nijak nezměnilo, tak jsme se vydali na další cestu k domovu. Cestou po andoře jsme v alkohol shopu nakoupili několik lahví tvrdého (víc než jsou dovolené kvóty), a pašovali chlast přes Francii (kde celníci nikoho nekontrolují – vřele doporučujeme tuto cestu, protože na druhé straně kontrolují všechny, směrem do Španělska) zpátky do Španělska, kde jsme si chtěli dokoupit španělské víno. Víno jsme nakoupili a jeli přes Francii, Itálii, Francii, Itálii do Rakouska.

[Spustit promítání]

123►

navštívili muzeum gladiátorů, nakoupili suvenýry, šli se podívat na kopec, kde jsme vyděli z města nějaký zámek. Nakonec to ale byla to chráněná vojenská zóna, kam nás nepustili, a nesměli jsme si to ani vyfotit (ale byli jsme rychlejší). Dále cestujeme do Madridu, kde se na noc zdržíme u Martinova kamaráda.

[Spustit promítání]

12►